SVATEBNÍ CESTA DO JILJÍ

O představení:

Hodíme se k sobě navždy? Je muž vůbec slučitelný se ženou natolik, aby s ní mohl uzavřít manželství a strávit s ní celý život? Věčné téma a vděčný námět divadelních her.
Hravá komedie podle knihy, která se stala předlohou známého televizního filmu.

Z recenze Slávky Hepnar Hladíkové:

První scénu otevírá ústy vypravěče Tomáš Novotný a jeho dokonale zvučný sametový hlas. Běžný divák ho rozpozná v dabingu mnoha světových filmů a proto vám je vysloveně jako doma v obýváku. Publiku rozkrývá scénu ze života nesezdaného páru. Zvažují, zda si jsou či nejsou souzeni a zda je dobré jejich partnerství zpečetit svatbou. Není jistě náhoda, že se první scéna odehrává v posteli, na nejintimnějším místě párového soužití. Komediální prvky jejich následného jevištního rozhovoru tuto skutečnost ale příjemně otupují a publikum nutí k prvním úsměvům.

V hlavních rolích Marie a Vladimíra vidíme Sarah Haváčovou a Petra Lněničku. Výběr herců pro tyto role rozhodně nebyl náhodný. Na jevišti jim to opravdu klape. A klape to i ve chvílích, kdy ne všechno jde podle plánu. „Petr je výborný improvizátor,“ řekla později ke scéně, kdy se jí v roli Marie nedařilo obléci správně kostým, Sarah Haváčová. Ostatně není to první inscenace, při které se tito dva herci potkávají.

Ztvárnili společně i manželský pár v kriminálním seriálu Metoda Markovič. Za ztvárnění hlavní role Markoviče dokonce Petr Lněnička obdržel v roce 2024 Českého lva. A léta společného stráveného času na pódiu jsou znát. „Myslím, že nám to klape,“ dodala Sarah a nelze než jí dát za pravdu. Jejich naladěnou párovou hru krásně doplňuje Tomáš Novotný coby Radovan v roli velkého svůdníka, která mu sedla stejně jako upnuté tričko jeho kostýmu.
Představení staví hlavní postavy do řady kritických situací, které odhalují jejich rozdíly – povahové i partnerské. Právě na nich celé pojetí vystavěno. Samotné zpracování zůstává v tomto ohledu věrné spíše filmové adaptaci. Nečekejte žádnou modernu. Divák je tichým svědkem párových patálií, které si moc dobře dokáže představit i ve vlastním životě, ať už je mu šedesát nebo čerstvě třicet let.

Vizuální podoba představení je sice doplněna o video projekci, ale s použitím moderních technologií v inscenaci se pracuje velmi opatrně. Tvůrci moc dobře pochopili, že do takto křehkého děje s poetickým nádechem by se přílišný moderní zásah snad ani nehodil.

Vrcholem tohoto divadelního představení tedy nebyl pomyslný vrchol Portyše, na který se postavy v ději odhodlaně vydají, ale jeho lehkost zpracování. Děj není vystavěn na velké zápletce, ale řadě menších situací, které pracují s rozdílností obou pohlaví a povahových vlastnostech hlavních postav. Promlouvá tak k nám v sále skoro až jako k přátelům, kteří moc dobře vědí, o čem se mluví. Každý z nás se tak trochu v představení poznal a 120 minut včetně přestávky uteklo rychleji než svatební noc.